Můj víkend s Milanem

Ahoj všichni,

Dneska trošku delší článek mimo wotko, zajímavý to bude především pro ty, kdo se koukají na moje streamy. Ale i pro vás ostatní to může být trošku vhled do toho co dělám a proč to dělám. :)



Jak asi většina z vás ví, tak tenhle víkend jsem strávil společně s Mailandem, týpkem z Německa, co taky streamuje. Dost z vás ho zná, pro mě je to asi nejzábavnější a nejvíc v pohodě streamer ze všech lidí, co se snaží nějak pravidelně vysílat na twitchi. Zároveň jeden z mála, se kterým jsem se dostal do kontaktu i ohledně věcí mimo WoTko. Původní myšlenka byla, že Mailand přijede přímo do Brna, ale nakonec nás napadlo spojit to s nějakým tím meetingem v Praze. A ještě že tak, protože to bylo skvělý! Ale nepředbíhejme. Jenom na okraj dodám, že Milan je sice Němec, ale zároveň taky Lužický Srb a jejich jazyk je dost podobnej našemu takže rozumí zhruba 60-70 % mluvený češtiny.

Bylo by divný, aby se něco nepokazilo

Den D byl pro nás pátek. A jak už to tak bejvá, problémy se objevily ještě předtím, než se stihlo cokoliv stát. Nefungovaly nám totiž na sebe s Milanem čísla a on nemá v Česku internet v mobilu. Museli jsme tak tuhle prekérku vyřešit tím, že na něj počkáme společně s Krobossem (díky moc za nocleh! <3) a Klaksonem na nástupišti. Můj vlak měl dojet do Prahy o dvacet minut dřív, takže easy life. Jenže.

Všichni známe Český dráhy a tak můj vlak přijel zároveň s Mailandovým. Domluvil jsem se s Krobossem, že najdou, kde staví Milanův vlak a počkají na něj tam a já se s nima spojím potom. Místo toho mi volá Kroboss, že stojej dole u tabulí. Hm. Jdu teda za nima a ptám se, kde že staví ten Mailandův vlak. "No, on tam před chvílí na tý tabuli ještě byl, ale teď už né," protáhne Klakson. Pecka. Ztratili jsme Mailanda a to jsme ho ještě ani neviděli. No, takže nám nezbývalo projít všechny nástupiště na hlaváku jak dementům. Napopátý se ale poštěstilo a Mailanda jsme našli. Uf, začínalo mě polívat trochu horko už.

Vydali jsme se přes Prahu do Strašnic ke Krobossům a kluci si začínali zvykat, že bychom se asi měli bavit anglicky. Což se nám naštěstí docela dařilo (to už se nebude dát tak úplně říct o zbytku víkendu). Ubytovali jsme se a zamířili zpátky do centra, konkrétně na Žižkov do pivnice U Sadu. Vzhledem k tomu, že vím kulový o hospodách v Praze, nechal jsem výběr na Krobossovi. Měli jsme pro sebe jednu místnost v takovejch sklepních prostorách. Bohužel, můj předpoklad že ve sklepě by mohlo být narozdíl od toho pařáku venku chladno, se ukázal jako značně lichej. Takže do třetího čtvrtýho piva jsme se potili jak prasata, naštěstí, když do sebe hodíte tři vychlazený jedenáctky za hodinu, na nějaký vedro už pak není moc pomyšlení.

Pražskej level pohostinství aneb to si snad děláte srandu

Naše pražská skvadra

První "wtf moment" přišel, když jsem si objednával tatarák. Pronesl jsem při objednávce klasickou, slušně podanou prosbu, "zdali by prosím šlo ten tatarák namíchat". Číšník, postarší cápek, kterej už měl života až pokrk mi na to s kamenným ksichtem odvětil, že "takovouhle službu tady nenabízíme, a jestli si myslíte, že vám to budu míchat já, tak to se pletete, pane". Zůstal jsem jen civět. Mailand ale tatarák vůbec neznal, tak si ho dal nakonec taky a chutnalo. Po nějaký době kdy se zaplnila hospoda (bylo nás nakonec asi dvacet) se začlo panákovat a musím říct, že ačkoliv poslední době v tomhle ohledu trénuju víc než dost, dalo mi to pořádně zabrat. To je tak, když jste celebrita a zve vás na panáka celá hospoda. No dobře, trošku kecám. Ale i tak, party to byla dost slušná, i když s malinko hořkým koncem, a to tehdy, když nám ten velmi přátelskej pán za barem sdělil, že i po tom, co jsme všichni zaplatili nám tam visí útrata tři a půl talíře. Mimo jiné dvaadvacet nezaplacenejch piv. (wtf?!) Samozřejmě jsme se s pánem začli hádat a nakonec z toho mohla být docela mela. Situace nakonec dopadla tak, že jsme zaplatili nějakou část z toho dluhu, ale pořád z toho byla slušná kaňka na celým večeru. Evidence měl při následným přesunu do dalších restauračních zařízení potřebu dát si taco, a já tak měl možnost ochutnat to nejdražší a nejmenší taco ve svým životě (je to taková ta malá mexická toritlla plněná nějakým čímsi). Pak už jsme jen dojeli večer nad vychlazenou plzničkou a kolem půl třetí jsme se odpotáceli zpátky do Strašnic.

Po příchodu ke Krobossovým jsme vydrželi ještě asi hodinu konverzovat plynnou angličtinou (musím říct, že jsem byl tak trochu pyšnej, že jsme jako Češi alespoň v tomhle neudělali v Praze úplnou ostudu). Zároveň nám Mailand ukázal trošku podivný strávnický zvyky z Německa, kde si prostě na pána namazal celou housku kečupem a plácl na to salám. Ale proč ne, on přece může. :)

Kebab, nejlepší přítel člověka 

Takhle vypadá čistá radost

Potom co jsme kolem jedenáctý vstali a nějak se vypravili, odebrali jsme se na vlak do Brna, do kterýho měl v Pardubicích přistoupit i Potkan. Nějak nebyl čas na jídlo a všechny housky jsme snědli už včera, takže jsem do vlaku nastupoval pěkně hladovej. Mailand měl kocovinu jako prase, takže se tak nějak motal a bylo mu všechno jedno. Už kolem Kolína jsem se začal cítit jako děti v Somálsku a Pardubice, kde měl přistoupit nejen Potkan, ale hlavně jeho kebab, kterej nám slíbil, byly pro mě snad na druhý straně zeměkoule. Nakonec jsem se ale dočkal, a musím říct, že kebab mi snad nikdy nechutnal líp, než tehdy. Po příjezdu do rozpálenýho Brna jsme odjeli ke mně domů a šli streamovat. Záznam z toho streamu máte pak na youtube, dělali jsme v podstatě celou dobu kraviny, ale mě to docela bavilo.

Hned nato jsme vyrazili do mýho oblíbenýho podniku Pivní dveře, kde mají kromě skvělý obsluhy i parádní burgery. Sešla se většina lidí, který vídávám pravidelně na brněnskejch sešlostech, takže pohodovej kolektiv zaručen. Bohužel, mírným problémem bylo, že na předměstí Vídně se asi angličtina ještě tak moc nedostala, takže Mailand si nepokecal tak dobře, jak v Praze. Milan naštěstí dokáže plus minus stíhat kontext konverzace, takže se to dalo. V Brně už se žádný problémy s placením nekonaly a my se tak skoro všichni vydali pro (někoho ten den už druhej) kebab na flédu. Potkan, jakožto kebab odborník tuhle baštu schválil a my se mohli rozloučit a jít na kutě. Další povedenej večer (ačkoliv to nebyla zdaleka taková party jak v pátek) - check.

Jak si Češi umí udělat vizitku 

V neděli odjel potkan zpátky do Pardubic a náš plán byl, že vezmu Milana na akci mojí kamarádky Kristýny, kde budou lidi ode mě z gymplu. Naštěstí je Mailand dost otevřenej člověk, takže mu to nevadilo. Ukázal jsem mu centrum Brna a pak jsme jeli asi hodinu přesně na druhej konec města, konkrétně do vesnice Ostopovice. V plánu bylo, že půjdeme do lesa kousek za vesnici a dáme tam nějaký opíkání buřtů a tak. Zhruba v polovině cesty mi volá Kristýna, že prej máme trochu problém. A když mi to řekla, nemoh jsem uvěřit vlastním uším. Asi za deset minut, co tam nechala ležet basu piv a Morgana s colou to někdo všechno ukradl. To prostě nevymyslíš.

KappaPride

No nic, takže jsme museli s Mailandem do Alberta nakoupit igelitky piv a novýho Morgana. S tímhle nákladem asi 15 piv a dalšího jsme se dopotáceli na místo určení. Vzhledem k tomu, že ten večer nemá žádnou relevanci k wotku ani komunitě to tu nebudu rozepisovat, ale povedlo se to fakt skvěle a musím říct, že Mailand je opravdu super týpek, co nezkazí žádnou prdel. Snad ale moji kamarádi napravili ten obraz o Češích, protože první co mě napadlo, když jsem slyšel o tý krádeži bylo, co si asi musí Milan myslet.



Jeden den navíc v Brně nikdy neuškodí

V plánu bylo, že Milan pojede v pondělí odpoledne domů do Drážďan, ale zpozdily se vlaky, takže nakonec zůstal až do úterka. To už jsem žádnej program připravenej neměl, takže jsem ho vzal tak trochu z nouze do centra na pivo Na Stojáka (kdo je Brňák, tak asi ví). Večer se poved a zakončili jsme ho dle mýho moc fajn kecacím streamem. Odjezd už napodruhý vyšel a v úterý kolem poledne jsem Milanovi zamával.

Závěrem

Ne všechno se dá samozřejmě narvat do článku, ale doufám, že z toho vidíte, jak je skvělý být součástí celý týhle komunity. Tihle lidi jsou pro mě hlavní motivací pořád dělat to, co dělám a poznávat jich víc a víc. Chci poděkovat každýmu, kdo byl součástí tohohle skvělýho víkěndu a budu se na vás všechny těšit na jakejchkoliv dalších akcích.